HEROIDA

Daleko půvab blouznivých dní leží,

Kdy četli jsme v svých duší záhadě.

Jak chmurný Achilles sníš na pobřeží

Ostrova růží v dávné Helladě.

Zda myslíš na Patrokla svého mládí,

Jenž vešel v nicotu, stín na líci?

Zda dumná Thetis kadeře tvé hladí,

By ztišila tvé srdce tesknící?

Ty chtěl jsi aether věčných bohů píti,

Však v prázdnotu šlo smrtelné tvé žití,

V tmách zmlkal heroických ňader vzdech.

Vyhnanče božský, život schvátil’s mstivě

A jako Hektora kdys’ pohrdlivě

Jsi vláčel jej před zraky bohů všech...