Hezká Liduška.

Liduško, hezká jako růže když rozkvítá,

Kterou větérek líbá, a ponejprv vítá;

Hezčí než krůpěj rosy v liliovém věnci,

Poslyš Liduško, zpívám o tvojím milenci!

Jak potok čistý, jasný, prohlídavý do dna,

Tak, Lidko, duše tvá je čista i lahodna,

Tvé srdce nezkalené, jako modré nebe;

Slyš, Lidko, zpívám o něm, kdo jen živ pro tebe!

Víc nežli světlo luny oblohou plynoucí,

Než slunce nade mořskou hlubinou planoucí

Oko i srdce Lidka povahou zanímá;

Slyš, Lidko, zpívám o něm koho láska jímá!

Zpívám o tvářích, které hoří, které blednou,

Když na ně modré oči Liduščiny zhlédnou,

Však v ústech zajíká se odpověd s otázkou;

Slyš, Lidko, zpívám o něm, jak je zmořen láskou!

Jakož se štíhlá jedle vznáší nad křovinou,

Tak spanilá Liduška nad panen družinou,

Každičké hnutí ducha šlechetnost maluje;

Slyš, Lidko, zpívám, kdo tě nade vše miluje!

Ach, když se čarokrásná Liduška usměje,

Tu hned se oheň i mráz po srdci rozleje;

Co vidím? hezká Lidka usmívá se skrytě?

Miluj mne, Lidko, miluj, ty andělské dítě.