HIMÁLAJE

By Bohumil Mathesius

Na sněhy myslím Himálaje

v blátivý, žluklý, jarní den:

na sněhy mysli Himálaje

a budeš očištěn.

Po snězích Himálaje padá

k nám věčnost věčna propustí:

na sněhy mysli Himálaje

a hříchy se ti odpustí.

Na modrých snězích Himálaje

umírat chtěl bych jednou rád:

zamrznout v ledu, tisíc roků

se s ním pak dolů sesouvat;

do vesnic k lidem přijde z tebe

pár vybělených kostí jen:

na snězích umři Himálaje

a budeš vykoupen.