HISTORICKÉ DOKLADY,

Měli. Hana všem těm, kdož to popřít chtějí,

jsou to slepí krtci, čerta rozumějí –

čest a sláva tobě, svatý Václave!

Zaškrtit sic dala máť tvá svoji tchyni

(„svatou“ Ludmilou tu oběť zovem nyní),

a že jednání to bylo nepravé,

snažila se máť tvá odklidit ty vrahy.

A ty, slibný jinoch, světče nám všem drahý,

často při víně jsi ztrávil večery;

ráno pak, když hlava bolela i duše,

zřeli lidé, kterak kníže jejich kluše

k páterům a mnichům, nesa ofěry. –

Za takého rána jednou v Boleslavi

u kostela napad tě tvůj bratřík dravý,

seprali jste se tam – že jich bylo moc,

kteří bratříkovi spěli na pomoc,

vypustil jsi duši pod jich ranami.

Aby klidno bylo mezi stranami,

zbili ještě k tomu tobě věrný lid –

inu, pořádek tu v státě musí být.

Načež bratřík na tvůj trůn hned usedne,

nikde ani ruka už se nezvedne –

zase doklad, k němuž nutno přitakat,

že jsme měli tuze spořádaný stát.

A tak šlo to dále stále spořádaně,

radost má dnes člověk, dívá-li se na ně:

v Přemyslovském rodě bylo v obyčeji

vražditi se čile, zbavovati očí,

někdy mužství, trůnu ovšem nejčastěji,

běhat k Němcům, kde brat na bratra vždy sočí.

A když tak rod knížat, za berany ovce,

Vršovci si vyvraždili Slavníkovce,

na Vršovce padli Přemyslovci zase,

křesťanský stát takto krví zalévá se –

a my stát ten měli – ne jak Asiati,

kde prim hrají vrazi, traviči a kati,

ale spořádaný, jak se tvrdí v sboru

zcela po západoevropejském vzoru.