Historie o nouzi papeže Lva X. a o dobrém obchodu, kterým si od ní pomohl.

Pan papež Leo žabí oči má

a málo vidí těma očima

a jediné, co tuze dobře vidí,

je kasy prázdnota a hříchy lidí.

Ty hříchy lidí netrápí ho sic,

však prázdná kasa ta jej trudí víc,

neb prázdná kasa špatně obsluhuje,

a prázdný stůl pan papež nemiluje.

Jak tedy jenom kasu naplnit?

Dát nechce křesťan, půjčit nechce žid.

Leč k čemu že jsou hříchy, peklo, nebe?

A k čemu máme, Petrův klíči, tebe?

Když nemůže nám ničeho dát zem,

prodejme nebe, peklo oklamem.

Jak s ranci mravenečci, takto mniši

jdou s kasami po svaté římské říši.

Jakmile peníz v kase zacinká,

vyletí z pekelných muk dušinka –

křesťanský lide, dej sem svoje zlato,

své vykup z pekel, zde je úpis na to!

Své vykup z pekel; za ty zlatníky

i sobě stavíš jisté milníky,

již ukáží tvé duši jednou cestu,

by došla zjista k nebeskému městu.

Lid křesťanský se k mnichům shlukuje,

pro své i sebe nebe kupuje

a zlatníky za hříchy v skřínku klade,

neb v Němcích hříchů dost je jako všade.

Praménky běží v rychlém poskoku

a slévají se pěkně v potoku,

potoky v říčky, říčky řeka vnímá

a řeka plyne do svatého Říma.

U plné papež sedí tabule

a štěstím září oči vydulé:

Te Deum laudamus! Dobře je břichu,

dobře se žít dá z těch německých hříchů.