HLÓČELA.

Hlóčela je lodračena,

córa rostopášná,

dneska tajak ovečka je,

furyja hneď strašná.

V litě jak be neoměla

napočétat sedum, –

z jara hajsá, přelezla be

Vechodilom před dum.

Hokoce a břehe trhá,

cely rola krade,

a co nakradla, to háže

drohém do zahrade.

Počké, šak tě dochtor Překrel

naoči pořádko,

hrant tě zvihne na Zlechově,

stavi jož přehrádko.

Nebodeš chodit kasátum,

tólat se procházkó,

bodeš pěkně vodo noset

jako na provázko.

Bodeš město veplachovat

a zalivat kéle –

počké, me tě naočime

piskat po kostele!