HLAD.

Hlad zavlád Římem. Obilný trh zpustl.

Mdlé postavy se plíží ulicemi

a vpadlé oči hrozivě se točí

ku Kapitolu, kde si senatoři,

ti škůdci lidu, pohodlně hoví.

Za rána patnáctého Februara

se strhne pokřik. Hladový lid žene

se na Kapitol, v palác senatorů.

Kolonna přestrojen se spustí s okna,

však Orsini, vzav pancíř, vystupuje

z portalu domu a chce vstoupit na kůň.

Déšť kamení jej vítá, potácí se

a seběhnout chce s kapitolských schodů –

déšť houstne, křik se proměňuje v bouři,

v niž kapitolský zvon se teskně mísí.

A v malé chvilce, u schodů tam dole,

kde sloup se zvedá s sochou Matky boží,

kopeček vyrost z kamenného deště

nad tělem ubitého senatora.

Což když se stalo, šel lid zase po svých

a nouzi hladu nesl trpělivěj...