HLAD.

Velké božstvo, božstvo vševládné,

před tebou se v prachu svíjí červ,

koří se ti rovný, mocný bůh,

božstvo vášnivé, ó božstvo lakomství

božstvo smilné pýchy, obžerství,

sténám k tobě horkou modlitbu,

z hloubi útrob úpím hořký žalm. –

Jen hladovět mně nedej tyrane,

já pluhem nepohnu, já neznám rýt,

jen hladovět mne božstvo nenechej,

mé slabé nohy klesnou v trní hned,

jen hladovět mne nenech, hladovět,

bych scípat nemusil jak starý chrt

a v nocích neschůdných se plížit sám

jak po hřebenech kočky vyzáblé,

bych nevyl vztekem hyén zježených,

po dveřích neškrábal a mrazem nekňučel – – –

O velké božstvo, božstvo všemocné,

můj vyslyš žalm a hlady nedej mřít!

Prach před tvým trónem lízám lstivý had

a plazím se a syčím v pokoře

mou vyslyš modlitbu a hladu smrti chraň!

Pes vděčně u tvých nohou lísá se,

vše božstvu země v oběť nabízí,

své tělo, ducha, zpěv, vše co mám,

jen hladu šetř mne, bože bez citu!