Hladil mne stesk – –

Hladil mne stesk svou rukou studenou a rozplakal mou duši

a zpíval rozechvělým hlasem o ztracených nadějích,

o květech uvadlých, jež pobledly svou touhou po životě,

o stopách zavátých a zapomenutých kdes v závějích.

Stesk palčivý mne hladil – po něčem, co nelze vyjádřiti,

co rozeběhlá, bílá, letní oblaka jen vytuší,

co cítí kámen v dálku letící a rozhozené hvězdy –

– takový stesk po něčem v daleku mi padl na duši –

Stesk po bouřích a touha palčivá po hudbě divých moří,

po horských výkřicích a písních, které vášeň huláká,

stesk po něčem, co křičí, zpívá – zpívá písně o Životě. –

Svou spilou duši půjdu schoulit v zarostlou hruď tuláka.