Hladovějící Rus

Kdo má své děti rád,

zda nechá ruské děti trpět hlad?

Kříž za svět celý vzala na svá bedra

Rus, mocná kdys a štědrá,

a klesá již.

Jde na kříži za blud svůj dotrpěti,

leč kříž se svalil na matky a děti.

Kdo zvedne jeho tíž?

Ty děti nahé jsou a zimou zchladlé,

naběhlá mají bříška, tváře vpadlé,

a jejich oči, proč že trpět mají,

se tolik ptají.

Kdo má své děti rád,

zda nechá ruské děti trpět hlad?

Vstát vzkříšená-li Rus má, vstáti znovu

ze svého jednou rovu,

jim dejte jíst!

Neb budoucnost v nich, spása svaté Rusi,

i ona zhyne, ty-li umřít musí

jak ptáčci spadlí s hnizd.

Za to je živte, jak nás živil slovem

Turgeněv, Gogol, Puškin s Lermontovem.

Či marně učil Tolstoj, Písmo v dlani,

nás slitování?

Jsme s Aljošou a s dětmi u kamene.

Kdo na Iljušku, kdo z nás zapomene?

Jsme druh a druh!

A to, co ďábel rozmetal v skon všeho,

ať zcelí – buďme nástroj v ruce jeho! –

a zvedne lásky Bůh!