HLAS DEŠTĚ

Nad lesem šero splývá

v žluť s mraků ebenem

a vítr češe potok

stříbrným hřebenem.

Lem cesty úpal zažeh',

jenž z poledne tu zbyl,

ke kupkám sena na břeh

stín skal se přitulil.

Z pastvy jdou bílá stáda

soumrakem aleje

a vítr v náspu záda

snes' první krůpěje.

Co žárem svázán neřek'

svým stromům listí hlas,

teď krůpějemi deště

do korun vítr střás'.