Hlas jakýsi volá ve mně:

Hlas jakýsi volá ve mně:

žij prostě, nově, den tak svítá,

sám v té půdě, boží símě,

volně, jak to káně lítá

nevázáno pouty země.

Však den často svítá kalně

a sémě někdy bodláčí

utlačí,

káně střelou padá žalně.

Klubko si fantasie chyť

a smělých plánů viň

dalekou niť,

nahodile klubko ti zadrhne

neb vstane Opak, zavolá: zhyň!

a niť se přetrhne.