HLAS K NOCI

Je večer v sebe zamyšlený,

vsi do šera se propadly,

údolím louky prochladly.

Jen šerem slyšet píseň ženy,

buď z pole nebo ze záspí

samoty, po tmě která spí.

Zní, překypuje ze mladosti,

jak píseň ptáka z plna hrdla,

je beze smutku, bez radosti,

je nevroucná, jak ve zvyk ztvrdla.

Kraj modlitbou tou vždy se modlí,

jež zvykem na všem chvíli prodlí.