HLAS MOŘE.

Jak hlahol trub a bubnů, choral zvonů,

jak věčně padající vodopády,

jak tisíc lvic, jež řvou a skučí hlady,

bouř ptačích křídel, pokřik milionů,

zde tisíc různých proplétá se tónů,

tu zní, tam volá a burácí všady,

a z této hymny, vichřice a vády

cos ohlasem zní sinajského trónu:

„Jsem nekonečná, valná symfonie,

dech boha s mými větry v souzvuk splývá,

tluk jeho srdce s mojím v zápas bije.

Jsem hossana, jež nikdy neumdlívá,

jen s hrůzou básník vnad mých kalich pije

a bezdnem mým se v nekonečnost dívá!“