HLAS ŠTĚSTÍ.

Jen tehdy je slyšet hlas štěstí

ze světlých, nezvěstných dálek pět:

když ticho je, po bolesti,

když věří a neptá se ret...

To ve zdupané když touze

zas doutnají dychtivé plameny živě...

Když stejně vzhoří a dlouze

a šlehají žádostivě...

Nad láskami mládí zpívat

když přilétne odněkud vzpomínky pták.

On umí se očima dívat

sbližujícíma tak...

Den je-li, jenž střásá květy

a vůní se jarních luk u lesa dlouží,

on lichotné vyzpívá věty

a touží, touží a touží...

A v okamžik dneska žitý

dne zlozvuk-li zaniknuv pomíjí,

i chvilkové soudy a city,

jež vězní a zabíjí,

jen tehdy je slyšet hlas štěstí,

zvuk nálezu stříbra zní v jeho slově,

když ticho je, po bolesti

a v duši se rozdnívá nově...