Hlas Tököli’ho.

Maďar volá Turka bratra – bratr Turek nepřichází –

Zatím hromoblesky orel Ruský a Rakouský hází.

Maďar – Turek – jsou dva bratři; „slyšte, Turci, pospíchejte,

Jak za časů našich otců, na pomoc nám přispívejte!“

Zapadá Maďarské slunce, noc své roucho rozprostírá – :

K vzdálenému půlměsíci Maďar roztouženě zírá:

„Zjev se zase nad Uherskem, strašný jasný půlměsíci,

Tököli’ho duch tě volá, z hrobu se povznášející!“ –

Hlídá Košuth k Carihradu, klaní se a ruce spíná,

Tököli’ho, Rakocy’ho časy Turkům připomíná:

„Strašný, jasný půlměsíci, sviť nám v noci, přijď k pomoci –

Tököli’ho duch tě volá – sviť nám v hvězdoprázdné noci!“ –