Hlas večerního zvonečku

Hlas večerního zvonečku

zve ku klekání v dolině,

a my tu dlíme na výši,

můj příteli, tak nečinně.

List mladý choulí k větvi se,

co nad hlavami šumí nám –

ty pohlížíš tak lhostejně,

a já si jenom zpomínám.

Ó příteli, než mladá noc

svým závojem vše obestře,

skloň hlavu na mé rameno –

a povídej mi o sestře!