HLAS VĚTRU.

Slyšíš, jak vítr tam sténá a kvílí?

Vzpomínka dávných těch vrací se chvil,

do snů a pohádek dětskou když duší

provázel větru hlas a jeho kvil.

Slyšíš, jak vítr tam sténá a kvílí?

V pohádek knížce už neumíš číst.

Na oknech smáčených šumění deště,

ve větru zmítá se urvaný list.