Hlas vlastence při radostném vítání Jeho c. kr. Majestátu Ferdinanda I. do Čech ...

Vzhůru, vy města a vy tiché dědiny!

Již je tu mezi námi náš Otec jediný!

Stavte máje, metejte palmy v cestu,

A vonné věste věnce od města k městu,

Ať všecko plesá, že On tu je,

A ozvěna ať zpěvy naše opětuje,

Aby hlas náš slyšely i cizí krajiny:

„Již jest mezi námi náš Otec jediný!

Krleš! Krleš! Krleš!”

Hle! jak se sbíhá náš národ stále,

Aby v koruně své viděl svého krále!

„Viz, Pane náš, staré Čechovo plémě,

K nebi zdvihá prst – naše celá země!

My všickni za Tě, dokud nás jen bude;

My pro Tě všickni vždycky a všude!

Krleš! Krleš! Krleš!”

Láska naše k Tobě, čistá jako zoře,

Jest tiché, ale – bezedné moře!

Král náš nejdražší v moři perla jest,

On náš klénot, sláva a čest!

A strašnější než vlnobitné zjevy

Jsou naše meče a naše hněvy!

Třeste se, rouhači! před králem naším. –

My pohrdáme jměním i životem dražším!

Když za krále bojuje český lev,

Tenkrát jako řeky proudí krev!

My našimi těly pomrvíme všecky naše země,

Abyste poznali, že jsme věrné a statné plémě!

Krleš! Krleš! Krleš!

Ejhle! Bohdaneč, to místo malé –

Málo nás je tu, všickni věrní ale!

I my svůj život ve zlé době

Za obět rádi přineseme Tobě do boje; –

Bůh však račiž přáti pokoje,

Abychom se mohli modlit stále

Za našeho otce, za Českého krále!

Krleš! Krleš! Krleš!”