HLAS VOLAJÍCÍ

Zní u Jordánu už hlas volající,

na pouštích srdcí echa jeho tlí;

vln hudba je mu písní provodící

a křtu je tajemného koupelí.

„Připravte,“ volá hlasně, „cestu Páně,

napřimte stezky jeho do srdcí;

pokořte pahrbky a srázy, stráně,

je tu již od věků všech Žádoucí!“

„Na vaše srdce tluče: Otevřete!

neb vykoupení vaše blízko jest;

opadly vody hněvu, jenž vás hněte,

je holubicí, nese ratolest!“

„Svých zraků pozvedněte, rozdnívá se,

jitřenka nebem skví jak zlatý hřeb;

z červánků slunce, hle, už prodírá se

a Betlem vydal mystický svůj chléb!“

„Posypte popelem své v sklonu hlavy

a kvilte nad hříchů svých úrazy;

krok jeho slyším ozvěnou,“ hlas praví,

„to je ta cesta, tou k vám přichází!“