Hlas zoufalého.

Mračna krutých se teď ztrhněte bouří!

Spadněte hromové v blesku a kouři,

Všecku ať vyleje obloha moc!

Ať tedy poslední přikvapí noc!

Pryč z sebe své vrchy, hory metejte,

Prudce se odevšud řeky vylejte,

V bývalou rychleji měňte se směš,

V svou se zas slejte a skrejte peleš!

Mne brzo zžíravý ať oheň pálí,

Jejž v Lyparách z sebe hrkají skály,

Sýra a smůla ať přidají muk,

Ať mne ten palčivý zatopí tuk!

Proč se v mukách tedy déleji soužím?

Kdežto co spíšeji zemříti toužím,

Nechce než trpce mi chutnati med,

K brzkému zhynutí sladne mi jed.