HLAS

„Tys zašel vlevo, měl jsi zahnout zprava?“

Hlas ironický do mozku se vlomí.

Kde rodí se ta nota vyčítavá?

Teď zbožný člověk mluví o svědomí,

jímž věčná milost jasné rady dává,

však učenec: To hnutí z podvědomí.

Ten káravý hlas syčet nepřestává

a plaší sen a ruku v práci zchromí.

Tak výsměšně se cesty rozbíhají

a růžovými vidinami hrají,

ty nevíš, po které krok nezabloudí.

A když se přece chýlíš nad propastí,

hlas tvrdý slyšíš nad hlavou se třásti,

jak vyčítá a chybnou cestu soudí.