Hlas.

By jednou mělo bezpráví

si zasednout na stolec vlády

a nehouk’ mu hrom u hlavy

a nebe bylo čisté všady:

tu jistě přec by mstitel vstal,

z propastí by to znělo

a echem z lesů, pouští, skal

i z moře by to hřmělo:

My protestujem!

My, již pro velké ideje

jsme heroicky umírali

a nesli pal i závěje,

pranýře hanby objímali,

my z bojišť celé země všech,

my krví ještě rudí,

my bychom hlasem byli v spěch,

jenž mrtvé právo zbudí:

My protestujem!

Neb darmo nesmí lidská krev

vzplát v rozhorlení velkém, svatém,

a prýštiti se ze všech cev,

když právu bezpráví je katem.

Co prolito jí od věků,

zas vzkypí v příští dobu,

a přijde v pomoc člověku

a mrtví houknou z hrobů:

My protestujem!

A opuštěných pláč a ston

a chudiny vše děsná bída,

vše velký k odvětě jest zvon,

Nemesis provaz jeho hlídá.

Kde padl děd, tam stojí vnuk

a ten juž provaz chytne,

až k nebi výkřik sterých muk,

hlas milionů vzlítne:

My protestujem!