Hlasem zvonků.

Hlasem zvonků v duši mou

každé tvoje slůvko padá,

s rozkoší když dětinnou

voláš: Ano, mám tě ráda!

„Ráda, ráda tisíckrát,

ještě jednou a pak zase!“ –

Slavík věř, že v písni rád

klokotal by po tvém hlase.

A těch písní slavičích

kéž jich nikdy konec není,

jenom když se na rtech tvých

utlumí mé políbení!