HLASY

NEZNÁMÝCH hájů klenbou stinnou

zjevení světlá splývají,

třpytnými prsty na mne kynou

a na mýtinách kývají.

V korunách stromů šumot stálý

a neslyšené ševely,

kdos moje jméno volá v dáli

a na rtech cítím pocely.

U cíle surmy lovců dují,

já dosud ve tmách bloudím sám,

váhavý krok svůj zastavuji

a hlasům v dálce naslouchám.