Hlasy lásky.

Ó pomni, láska marnost jen je bludná.

Nic nezachrání tebe ode stáří.

Jeť láska číše, již nám chvíle daří,

však brzy staneš hořkého ach u dna.

Své tiché srdce nech rač chrámem býti,

jenž neotevřen nikdy. Ať se sboří!

Ten smutnější, v němž věčná lampa hoří,

a bledé svíce za zemřelé svítí.

Jak milovat má moje srdce mladé,

když jaro, láska, všecko tady klamem,

a v našem srdci, hnízdě lásky samém,

jen zoufalost své hadí vejce klade?

Ó nevěř! miluj! toť jen moudrost světa.

Jáť milovala mžik, a přece dosti,

a zemřela jsem sladkou blažeností;

tou vzpomínkou teď věčný ráj mi zkvétá.