Hlasy lidské.

Nemluvně mlčí, ani nemuká,

Pěstuje-li ho matčina ruka;

Ledva špetne, pipne;

Jazýček mu lípne;

Churavé pláče a kvílí,

Mrní, fňučí chvíli:

Veselé však se zasměje,

Když kohoutek zapěje;

Zdravé rádo se chechtá,

Jako hříbě se řechtá.

Děcko žvatlá, švitoří;

Muž rozpráví, hovoří.

Holky si někdy zarepetí,

Zaštěbetají, zaklevetí.

Člověk mluví, zpěvák zpívá,

Starší silnější hlas mívá,

Kazatel vážně hlásá;

Pachole pléše a jásá.

Veselý výská – smutný stýská.

Neslušné jest lání,

Křik a hulákání.

Zlostný repce, bublá,

Jako medvěd mumlá.

Tajná řeč se po tichu šeptá;

Opilý blabotá, žve a breptá;

Neví, co tlachá a bleptá.

Ospalý na houni

Chrápe a founí.

Koho v boku píchá,

Stůně, lká a vzdychá.