HLASY Z ÚDOLÍ

Po svahu bolesti šlo srdce, oněmělo,

jak větrů bouřlivých běsnící fičel sníh.

A nebe hvězdnaté ve stromech potemnělo,

leč dole křísily se zvony v údolích.

Noc v důlu zpívala zázračné písně tajů

pučící, vzbouřené jak touhy jsou.

Jacísi sladcí ptáci příštích rájů

jakoby dole pěli pod horou.

Z mlh těžkých nové touhy vystoupily,

ty staré zdály se již mrtvě svátými.

Svítalo... V údolí se zarosily

zelené louky s květy zlatými.