Hlasy.

Tma osudu jak balvan na nás leží;

krok za krokem a k prsoum svislou hlavu,

zrak neurčitý mhou prohlédá stěží:

tak jdeme žitím jako na popravu.

A jestli náhle blesk v to temno slítne,

kmit jeho mdlý nás v propasti jen sráží,

a jestli ve tmách ruka ruku chytne,

to demonů boj ráje na zápraží.

Snad ze soucitu jakés božství cizí

ve srdcích rozžehlo nám plamen sporý –

leč nadšení žár záhy bledne, mizí,

jak roztříštěné nocí meteory...

Ó rci, kam jdeme? Z hlubin nekonečna,

kde zanikají prostory a časy,

v mou duši vniká melodie věčna,

v mou duši zvoní tajuplné hlasy.

Tu jeden slyším, z propasti jak volá,

a druhý v mojí ozývá se hrudi,

jak za kamenem na vodě jdou kola,

a v duši mé se spící anděl budí.

Zřím malou jizbu; krb se leskne v zlatu,

v okénka mechu spí svit luny slabý,

a v přítmí jeho, v píseň kolovratů,

jak zlatá nit se řinou zvěsti báby.

Já v duši nosil tuto hudbu snivou,

ten příval tónů z elegie stkaný,

až jiný hlas mne unes písní divou –

hoj, to byl prales vichrem rozpoutaný!

Ó Šumavo! ó úvaly! ó taje!

číš tvojich dum se v duši mojí pění,

tvým hlaholem v mém nitru vzrostly báje,

jak z dračích zubů obří pokolení.

Kam hodila mne náhle žití vlna?

Já zoufal již; tu náhle divým tryskem

v mé srdce sletla vřava tajuplná,

jak vítr v harfu, jež zaváta pískem.

Hlas moře náhle padnul v duši moji,

jak blesk na sosnu zadumanou v mlze,

jak racek na stožár ve vichru boji,

já slyším ho a sotva tajím slze.

Hlas oceanu, to jest vykoupení,

to zvuky země ovanutá věčnost,

to hymna prostoru, jíž konce není,

to jásot vesmíru, to nekonečnost!

Hlas kolovratů v dětství sny mne láká,

hlas pralesů mně božství odhaluje,

však moře hlasy – a juž letem ptáka

v svůj domov duše, v nekonečnost pluje!

Ó tajné hlasy! odkud v naše nitro

jak Bethlema zpěv, jako chorál spásy?

V noc našich pochyb svítá vámi jitro,

v němž vchází slunce nadšení a krásy!

Ó hlasy tajné, v drsnou stezku žití

jste prismatem, v němž ideal se láme,

až barvy duhové nám do snů svítí,

až věříme, že boha v sobě máme!

Ve zvuku vašem zas v svou sílu věřím,

jak padající anděl hvězd se chytám,

svou mělkou nudu vaší hloubkou měřím

a v noci trudů svých lesk zoře vítám!