Hlava Jana Křtitela.

Král Heródes s hosťmi svými

zrozeniny svoje slaví.

Tančí mladá Herodias,

jako motýl přelétavý.

Vábně tančí Herodias,

a jak svižně, a jak lehce!

S ní Heródes spustiť očí

ani nechce.

Dotančila. Král k ní vece:

„Zjev mi jedno svoje přání,

přísahám, že vyplním je

ochotně a bez meškání!

Tobě k vůli

království bych podal půli!“

Děla dívka řečí sladkou:

„Poradím se o tom s matkou!“

Když král svolil, radila se,

poradivši vrátila se:

„Dej mi, králi, od katana

sťatou hlavu vězně Jana!“ –

Král se rmoutil, nepřálť sobě

smrti jeho. V té však době,

před tváří svých vzácných hostí,

pod přísežnou závazností,

nechtě zrušiť slova svého,

popraviť dal nevinného.

Kdo měl na tom vinu větší?

Snad svou řečí

dívka mladá,

či zlá rada,

nebo král, jenž na popravu

za tanec dal lidskou hlavu?