HLE, DUŠE MÁ...

Hle, duše má, ptáci letí nad hory,

a v zástupech, v širé letí prostoře,

již v mlhavu, ztrácejí se za bory,

dál spěchají, kamsi k teplu přes moře!

V roztoužení otáčím zrak za nimi. –

Jich křídla mít, v blankyt nad kraj bych se zdvih’

v let spěchavý, za rty Tvými sladkými,

k nim slétl bych, tiše blahem umřel v nich. – –