Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,

Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,

zde bílých ňader schránu otevřev,

dal srdci proudem tryskati svou krev,

těm, kteří žízní cestou umírají.

A křídla jeho bílá mírem vlají,

proud stříkající z otevřených cév

zní jako nevystihle sladký zpěv

mdlým chodcům, kteří pít sem přiklekají.

Jdu mezi nimi! a když k ňadrům přilnou

mí rtové rozžhavení touhou silnou,

já cítím křečovité jeho chvění,

jak smrtelný žár každým nervem cuká,

se kalí oko, rostou jeho muka

a roste sladkost jeho roztoužení.