HLE, LIDSKÝ ŽIVOT...

Hle, lidský život v bouři, v míru,

ten podobá se ku klavíru,

kde osud rukou jistou

je zase pianistou.

A každý den, jejž život nese,

se rovná opět ku klávese:

jak osud ťukne rukou,

zní hudbou různozvukou.

Tu udeří, a tóny štěstí

pod jeho rukou zašelestí,

a opět v čase malém

se duše chvěje žalem.

Však jednu píseň zvoní v žertu,

při písni té ret spěchá ke rtu

a oko oku věstí:

toť píseň lásky, štěstí.