HLE, SLUNKO VYŠLO.

HLE, slunko vyšlo nad hory

tak vesele, tak zlatě;

ty ještě spíš, mé srdéčko,

já v rose čekám na tě.

Já v rose čekám studené,

již kvítí obsypáno;

ó zbuď se, zbuď, mé srdéčko,

vždyť je tak krásné ráno!

Slyš skřivánka, jak hlaholí,

slyš konopku tam v háji;

zda rozumíš, co druhu druh

ti ptáci povídají?

Ten skřivan i ta konopka

a píseň sedmihláska? –

To v hrudi plesá, srdéčko,

jim láska, láska, láska.

I ať se jiní scházejí,

když měsíc, hvězdy svítí,

já v zlaté záři slunečné

chci za ruku tě vzíti;

vzít za ruku tě, srdéčko,

a hledět v oči tvoje,

by celý svět to uviděl,

jak moje jsi, jen moje!