Hle, to onen zázrak jarní

Hle, to onen zázrak jarní

slunka všehojící lék,

ze šveholů čilých ptáků,

z růží, z divokého máku,

z jasmínu a fialek.

Teplých vánků šelestění

mile oblétá mou skráň,

z chvoje, z křovin všech i vřesu

plno písní, plno plesu,

ozývá se v stráň i pláň.

Ba i měsíc tká a svijí

roušku na stohlavý bor,

a v té divné moci světla,

vůni dýší prsa skvetlá,

rozkoš září z vlhkých zor.

A co dávno mrtvo bylo,

křísí náhlý citů vír,

růže kvetou zas, jež zvadly,

a hvězdy, jež druhdy spadly

svítí v sladký duše mír.