Hle, v kořán Haemu brána...

Hle, v kořán Haemu brána. Figury

v roj v cíp ves, v píď, démonů mrak,

fantómů, héros praéry hle pstrý,

sněm nesměrnosti. Váznu ve rozpak,

Dido, Penelope hle, charé hetery,

Roxane, Thais, menad, meger brak,

blíž Andromache, Phaedry ponurý

zjev, Alcestis, Hecabe, Electry pak.

Ve děsu lehké chvění, v laconskou jak mez

bych stoupal, spěl; leč nustatský kde pes,

stesk s uspokojením ať v hruď se měří.

Spiralou krétskou zloby k cnosti, tlum

jež stínů na svém plaší aglustrum,

zmlazené krásy v triomf lepších dum.

Ves panorama směj se; Mína chrám

nezapře, skrývá question vždy hlubší v pram

ves vzruchu faiblu šperk.

Scéna je v obraz rám,

vše mravný element je drámy sám!