HLE, VSTOUPLA KALNÝM FLUIDEM...

Hle, vstoupla kalným fluidem zas ve mne duše vraha,

by oběti své spočetla, je z dávných hrobů tahá.

Však na vysokém prestolu už krevní písař sedí,

by přijal v hrozném mlčení můj zmatek odpovědí.

„Zvuk prsou chtěl bych prořítit, můj zkamenělý sudí!

Pot němoty vsak skráně mé ve vaší jámě studí.

Já přišel sám, jak každý vrah se k místu hrůzy vrátí.

Vše přijímám... Jen rád bych vzkřik, než počnu umírati!

Však ani zvuk. Juž cítím krev, jak z dálných planin žene,

kde splavy její protrhly mnou duše utracené!“