Hle, z keřů bílé kytice!...

Hle, z keřů bílé kytice

a diamanty z rosy!

Má přítelkyně, zima bledá,

dnem nocí květů pro mne hledá,

a za noci je na má okna nosí.

Těch květů pylem hvězdy jsou –

v mé síni plno třpytu –

leč vrabci křídly v okna tepou

a ničí mi tu krásu lepou,

ty zdoby plné tajemného svitu.

Leč družka moje spanilá

v čas náhradu mi nese;

s těch hvězdic svojí na peruti

zas při severních větrů dutí

skvost nový štědře na okna mi třese.