Hleď a jásej!

Srdce, srdce, hleď a jásej, zde tvá touha celá, celá,

všecko, po čem zatoužila krev tvá bujná, teplá, vřelá.

Nesmírné tě moře vábí, skvostné město skvěle vítá,

a tvou chtivosť ukonejší ještě mnohá perla skrytá! –

Vidíš, nyní po kanále v lehké loďce jedem spolu,

nevíš, kam máš zrak obrátit, k palácům neb k vodě dolů.

Vidíš, jaká rozmanitosť v sloupech, v obloucích a slohu,

románský zde, tamo pyšný gothický svou staví nohu.

Maurického zde počátky, tam se renaissance vypíná,

a zde přímá čára věrně na Řecko tě upomíná.

Pesara zde mocné oudy, kolosální, přenádherné,

zde na perli Vendramínské korintycké sloupy černé.

Hleď, zde Foskarů je palác – onoho to doge panství,

který, třikrát plně zákon, syna poslal do vyhnanství. –

Zde palazzo Schiavoni, – slávské jmeno vlašském v plenu

onoho, jenž štětcem kouzlil světoznámou Magdalenu.

Zde v tom domě, jehož okna záclonami teď se kryjí,

slavný Bembo nudné verše čítával své Lukrecii.6)

Leč, kdož všechny ony krásy skvostných staveb sčísti může? –

čítalo jsi, srdce moje, v bujném jaře svěží růže? –

Jistě ne, kde tolik krásy, tam jen srdce zraduje se

pokaždé, když věrné oko nový obraz jemu snese;

s tím pak chvíli zahrává si, zajásá, a zas se dívá

a pak bujnou svoji radosť v malých svěžích písních zpívá.