Hledám Tě ztělesněného na zemi,

Hledám Tě ztělesněného na zemi,

Boha v lidské podobě.

Nacházím stopu Tvou v lidech,

jdu za ní, zklamávám se.

Vždy je to na konec muž,

ne člověk, ne Bůh,

vždy je to na konec chtivost,

ne láska.

Chtěla bych se kát jako Maří Magdalena,

ale můj život byl čistý.

Nemít však před čím klekat,

je pro ženu zlé.

Chceme mít na dosah Krista svých snů

my, ženy, milující srdcem.

Vlečeme bez pomoci samy svůj kříž,

kříž věčné touhy.

Proč jsi tak vysoko pozvedl lásku,

proč jsi nás naučil toužit po nedosažitelném

a milovat nesplnitelné?

Proč jsi nám dal těla,

která se chvějí zadržovaným pláčem,

odpírajíce se milovaným mužům?

Proč jsi je tvořil tak bílá

a hebká a žádoucí,

když, stvořiv je, nevložil jsi do nich vzrůst

trvalé lásky?

A proč není duše

sídlem mužovy lásky?

Proč nám neděkuje

za naši něhu jen úsměvem,

proč nás chce vidět na svém loži

jako kořist,

a ne jako krásu?

Kdyby muži dovedli milovat

tou pokornou nevymáhající láskou,

co všechno bychom jim dovedly dát!

Má píseň, kterou ti dnes zpívám,

je rozčeřena jako hladina,

jež neví, kam plout.

Odpusť mi ji!

A dej mi najít v člověku

alespoň stopu Boha,

a v citu muže

alespoň stopu lásky!

Dej, ať jsou jeho ruce

dětsky poddajné v mých dlaních,

ať neberou, když rozdávají,

a neničí, když berou.

Dej mi najít v lásce

alespoň stopu božství!