Hledám vykoupení!

Že ztracen jsem a utopen v svém žele?

Ej, klam to jest!

Já hledám Krista, hledám Spasitele,

leč ze všech cest

v kraj dětství vracím se, v ráj duše prvý,

a přemýšlím, leb kloně jako klas:

snad zde ho najdu, zde ho najdu zas...

až ve víně ho stihnu, v jeho krvi.

Mé oko šíří se, má bolest taje

jak v březnu sníh,

v mém srdci hraje mládí na šalmaje

a z tváře rýh

výš letí skřivánci mé duše máje,

leč za nimi se žene jestřáb – strach...

To nebyl Kristus, ale satan vrah,

jenž ostnatým mě křídlem žene z ráje.

A těkám dál jak poběsilec plachý,

bez cíle dál;

tu moudrou řeč, tam plané slyším tlachy,

čím jsem se stal.

Leč ze všech řečí ku zdaru mi není

ni spásy pršek jediný, ni hles...

A k vínu jít mi velí stesk i děs,

v němž Krista hledám, svoje vykoupení.