HLEDÁNÍ POKLADU.

Ztrativ se mezi lidí milliony, vím

o pokladu, jenž písněmi je opěván,

že staletím a staletím

se blíží k němu člověk rovinou a přímořím

i pralesy a městy, průkopy a průplavy,

mudrců skepsí, optimismem pohanským,

přepychem mocných, rmutem poddanským,

pustinou chudých, králů terassovou zahradou,

hvězdářů věžmi, potápěčů cestou v sinavý

klid hlubokých vod tíží utichlých

a nezbadaných končin záhadou...

Ten vyjde s rýčem, s pluhem, s branami,

ten s mečem jde a druhu odpoví.

Ten třetí slovy rve a sráží okovy,

jde čtvrtý s němou světců prostotou,

přes mrtvoly jde hledat pokladu

lidství, jímž naplní se proroctví...

Koloběh činů spiatý jednotou...

Ztracený mezi milliony pomáhám

dlátu a rýči, slovu, zpěvu, meči hledat chrám

pokladu společného, o němž vím, že zůstane

za tisíciletími skryt,

že desky zákonů a blesky bohů k němu míří prst,

posvátné cesty pohanského háje,

křížová cesta křesťanského ráje,

moderní vůle ocelový klid...

Však bude hledán jen... leč plně nenalezen,

obcházen věčně, neboť podstata

života věčné hledání a věčně rozpiatá

je náruč k výším, věčné kyvy perutí

a věčná radost objevů a ze ztrát trpký žal...

V den, najde-li kdy člověk poklad zázračný,

již nebude mřít zač. A v brzku nebude

na zemi člověka, jenž nad vše miloval

jen to, co nemá a to, zač se bil...