HLEDÁNÍ.

By Antonín Sova

K nám dálky mluví tmou,

svou neprůzračnou temnotou...

Za novým bohem jdem... A přejdem lán,

jenž naší krví zaléván...

Náš sestárlý bůh s anděly svými

spí tvrdě, zahalen v dýmy...

Musíme dobří, silní, velcí být,

bůh starý v nás spí-li,

jak nástroj věčné touhy znít

i věčné síly...

Ráj najdeme nový?

Kdo ví? Kdo ví?

Ó buďme milosrdní však:

kdo zdrží nás a zaskočí,

rozžhněme tomu do očí

svou pochodeň, jež jiskří v mrak...

Bůh zahalen v oblačné dýmy

s anděly dřímá svými...

a lán chce krví kvést...

Ó, cesta dlouhá jest...

Vzplá hvězda, jež nás může vést

tmou neprůzračnou, hlubokou?...

Bude bůh nový za tou tmou?...