HLEDÁNÍ

By Antonín Sova

A tolik hvězd nám hoří tmou,

nad naší zkvétá oblohou.

A temno přec.

Do stříbra cest stín vrhá les,

horečně buší srdce dnes.

Pták, pták rve klec.

Bych s věčností se potýkal,

dál šerem jdu, bych cestu znal

v dnů příštích tmách.

Bych rokle z dálky zející,

vonící bory silicí

rozeznal v snách.

Bych poznal srdce bytostí,

jež bušit slyším blízkostí

i lásek, zrad,

i nenávistmi, kletbami,

osudem stejným, neznámý

když trpí hlad.