Hledím do poháru...

Hledím do poháru, hledím vlhkým okem –

hoj což jinak bylo ještě před půlrokem!

Hledím do poháru – a v těch perel šumu

jak by známá ústa pěla starou dumu.

Hledím do poháru – nevíš, toku sladký,

že zas v tobě cítím rty své drahé matky.

Hledím do poháru – nevíš, toku čilý,

že mne líbá z tebe stařec bílý, bílý.

Hledím do poháru – nevíš toku zlatý,

že zřím v tobě také obraz ledovatý.

I tu bolesť sladkou v ženy vážném líci –

nevíš o své moci, toku ševelící!

Neviděls mne ležeť v její ňader stínu,

se rtů její píti sladkou medovinu.

A když tvoje jiskry v tesknou hruď mi padnou,

vzpomínky mě usnou, ale neuvadnou.

Okamžik je vzbudí, nový šum je vzruší,

mám jich plné srdce, plnou, plnou duši!