Hlemejžď a Zajíc.

Čiperný a švižný zajíc

Potkal šneka, cestou přibíhajíc.

Dobré zdraví!

Jak se máš, má škořepino? praví.

Ach, můj Bože! jakž ty přes tu hrudku

Bídně vlečeš tu svou malou budku.

Hleď, mne prudkost větrů ani koní

V běhu nedohoní:

Ty pak za hodinu, tak se bídě,

Sotva ulezeš tři pídě.

Hola! odpoví šnek: Pane čtvernohý!

Nemysli sy, že jsem já tak ubohý.

Známť y já ti hodit sebou,

Ba y mohu běžet v závod s tebou.

Rozesmál se zajíc: Slovo s to, můj šneku!

Vida

V tom tam lese, u prvního břeku

Buď cýl našeho

Běhu věru směšného.

Toto řek; y spěšně dav se v skoky

Stanul v půl cestě, a poohlídna se a vida,

Sotvíčko že hlemejžď udělal tři kroky:

Nač mám, praví, běhy trmáceti?

Mohuť sobě trochu pohověti.

Než on doleze sem, tak se přiloudajíc,

Stokrát dřív se vyspí švižný zajíc.

V tom sy k mezy trochu ještě popoklusne,

Sluchy přiklopí a usne.

Hlemejžď zatím, krok po kroku nesa,

Doplíží se lesa.

Probudí se Zajíc

Právě v čas; y vyskočiv a pospíchajíc

Darmo však se žene po šneku;

Neb ten, v půlcestě co nespal, radost maje,

Zajícy se vysmívaje:

Ej! kdož, mluví, prvnější z nás u břeku?