hlemýžď

tělíčko nahé s domečkem,

dojde, nedojde se svým snem

z pěšiny k trávě?

domácím pánem zval je strýc,

jenž básník byl a neměl nic,

než verše v hlavě.

ale ten tichý tvoreček

sám si postavil domeček,

pro sebe staví

to svoje bydlo, ten svůj stan,

by neměl vrata dokořán,

když svět jde žravý.

a při tom je tak nevinný,

když přes cesty a pěšiny

nespěchá v sadě:

nezná boty, tu strašnou věc,

v níž vězí slepý šílenec,

za ziskem pádě.

tělíčko nahé s domečkem,

dojde, nedojde se svým snem

v zeleň, jež chrání?

zda nebude tu zítra zas,

kaluž hnijící, němý žas,

že rozšlapali hodokvas

a milování?