HLIŇÁK

Pod lesem tenkým, březovým

– milířů nad ním táhne se dým –

zapadlé místo se rudě plamení;

rumy zdi, trávník, krtičiny,

šípek, kaluž, trocha hlíny,

něco kamení.

Trosky práce chudých lidí,

vítr je odnes’ někam dál,

kaluž, jich slzy, hýbat se stydí,

hrnec v ní vězí, chleba král.

Krtek tu ryje, pták nad ním zpívá,

nebe se jasně pousmívá

na vlastní obraz: života kal.

Šťastný tu krtek žížaly loví,

ptej se ho, proč, snad ti poví,

udiven zadívá se snad

na hlínu vyrytou nepohnutě,

pak řekne něco jako: hlad,

a žížalu zchřupne chutě.