HLOUPOST.

Viděl jsem hloupost nadutou

ulicí pyšně se nésti,

do výše s hlavou zdvihnutou,

tak jako má husa v dešti.

Kráčela pyšně, funěla,

prstem se ťukala do čela.

Kráčela hloupost ulicí

a strachem celá se chvěla,

zda jí kdo nečte na líci,

že její postava celá,

i když se tloukla do čela,

že přec jen bučela, bučela.