HLUBOKÁ LÁSKA.

Tak hluboko, hluboko láska

se přemnohá se srdcem pojí,

že nemůže ke rtu ni slůvkem

se dostat z té hlubiny svojí.

A nevidět do srdce na dno,

a nebýt to srdce tak čisto,

ty řekl bys, že ani láska

tam nikdy své neměla místo.

Však jestli ta láska už mrtva,

má na skráni korunu trnnou,

tu divno, jak slova, jak slova

až překotně na rty se hrnou!

A najednou retem chví všecko,

co dávno se vyslovit chtělo...

Tak na povrch jezera vždycky

jen mrtvé už vyplyne tělo!